#JÍDLOPOWER

Štěstí si nekoupíš, ale když ho máš aspoň trochu, můžeš si dát kus dortu. Protože jakmile máme něco dobrého k jídlu a pití, cítíme se blaženě, ne že ne. A ono je prý důležité pociťovat slast při činnostech, jako je konzumace jídla a sex. Aspoň tak to říká Meik Wiking, prezident Insitutu pro výzkum štěstí v Kodani.

Dopřát si kávu a sladkost znamená v dánském šťastném způsobu života, známém také jako „hygge“, být k sobě laskavý, dopřávat si potěšení a nepřehánět to ani s požadavky zdravého životního stylu. V hygge má být totiž troška hříchu, ten ale každý vidíme v něčem jiném, proto i ta horká raw čokoláda může být hříšná, ne?

A já v tom asi nejvíc jedu od doby, co jsem strávila půl roku ve Švédsku – protože za a) pokud se nechcete pořád opíjet, jídlo je druhá nejlepší cesta, jak se s lidma sblížit. A za b) Švédsko vás naučí. Naučí vás, že něco malého ke kávě je samozřejmostí a čím sladší to je, tím líp. Jejich FIKA (nezbytná pauza ka kávu a něco dobrého) se časem lehce stane i vašim rituálem a bez toho prostě je den nějak nekompletní a smutný.

Na severu všechno přálo tomu, abychom pořádali brunchíky, obědy, večeře, pikniky a já mám od té doby ještě větší potřebu mít tohle i doma. Možná si říkáte, že to přece tak má každý, ale já znám i spoustu takových, pro které je jídlo jen nezbytným motorem a obtěžuje je, že musí zahnat hlad, přičemž jedné skupině lidé je jedno čím, druhá zase přehnaně počítá nutriční vyváženost a kousky špinavého nádobí.

Jenže Dány podle všeho dělají šťastné právě tyhle hodinové kuchařské procesy. Čím pomaleji se jídlo vaří, tím líp. Tráví společný čas v kuchyni a mají dobrý pocit z toho, že chystají něco hodnotného. A já nevím, možná si to jen neuvědomueme, ale třeba .. když je venku zima, milujeme několikahodinové nedělní pečení, žejo?

Někdy mám ze sebe pocit, že je to vlastně nechutně materialistcká záliba a myšlenka. Jídlo. Konzum. Vždyť tolik lidí nemá co jíst, natož tak si vybírat, co, kdy a jak jí.

Na druhou stranu, tam, kde jídlo je, se s ním plýtvá. Takže když už to jídlo je, můžeme se rozhodnout, co, kde a v jakém množství koupíme. A můžeme si uvědomovat, jakou má moc. Užít si ho. A není to o luxusu. Jde příjemně pojmout mrkvovou polívku za pár kaček nebo slepit chleba pomazánkou.

Zároveň když máme peníze na cokoli, neznamená, že máme kupovat víc, než sníme. Podívejme se ještě jednou na životní styl a filozofii Dánů nebo Švédů. Kromě toho, že je zde jídlo výrazně spojeno se šťastným způsobem života – uvařit si s přáteli, sednout do útulné kavárny, dát si doma pod dekou horké kakao, také zdůrazňují, ať je všeho tak akorát.

Jídlo není nástroj k zahnání hladu. Pro mě jsou to třeba světlé chvilky mezi prací. Ranní ovesná kaše s tunou skořice. Čas s kamarády a sharování třeba jen jednoho klínku dortu. Přinesení koláče do práce. Jen tak. To prostě s hladem nemá co dělat. Je to radost a pocit nasycenosti ve všech aspektech.

Jídlo je nám odměnou, díky které se nám uvolňuje v mozku signální látka dopamin. A právě díky němu nakonec zažíváme slast. Hygge říká – dopřejte si třeba dort, ale musíte vědět, kdy přestat, aby to nemělo opačný efekt.

Takže v čem spočívá jeho moc?

Jídlo, fanaticky,

  • spojuje a stmeluje
  • zpříjemňuje
  • dělá radost
  • léčí (pokud mu to dovolíte)
  •